Září 2018

Mena

11. září 2018 v 0:29
Šílenost.
Na stupnici mezi "jsem schopna všeho" a "kurva, tohle nejsem schopná zvládnout"
se pohybuju někde... Všude.
Nedokážu si to představit.
A přesto vim, že věci půjdou tak hladce.

Ty.
A co ty?
Každou další minutu se musim znova vyrovnávat s tim, co jsem udělala za kroky.
Tak neuvěřitelný, že se doopravdy posouvám.
Tak úžasný.

... Nerozvážný!
Zešílela jsem?

Podceňuju nebo přeceňuju svoje schopnosti?
Nebo... Kdo vlastně jsem?

Nejsem schopná se těšit.
Šílený.
Všechno je tak... Na obou stranách břehu zároveň.
Kdybych měla svuj život právě teď přirovnat k testu...
Byl by to odevzdanej prázdnej list, a taky list na kterym jsem detailně
vykreslila karikaturu učitele, kterej má onen test hodnotit a pak taky
znalostma ten nejnabytější test, co jste kdy viděli, napsanej vzornym písmem,
s nejvybranější slovní zásobou. To všechno. Dohromady.

Myslim, že až se to za čtyři měsíce stane, exploduju štěstím, zatímco budu
prožívat ten nejhorší panickej záchvat svýho života.

Nedovedu si bez tebe představit ani dva tři dny.
Půl roku?
Miluju tě.

Měla bych jenom jedno skromný přání.
Až se za deset měsíců od teď vrátim, chci se cítit jakoby se trochu zpomalil čas.
Chci cejtit jak se mi z pohledu na tebe změní tlukot srdce. Chci se objímat.
Chci se dlouze milovat. Pak tě pohladit po tváři a mluvit.

Kéž se to neposere.
Amen.

Kouř

2. září 2018 v 20:24 On
Jsem posedlá?
Asi, trochu.
Ujmeš se mě, než si měsíc tmu osedlá?
Mohla bych z šílenství vytesat sochu.
Osedláš si mě, než se mě ujme výstřel?
Když to dovolíš, jako bys zbystřel.
Smím si tě osedlat?
Smím tě roztrhat, smím tě usou(lo)žit,
smím si tě zasloužit, smím toužit, sloužit..?

Smí se tu kouřit?