Prosinec 2017

O podvádění

3. prosince 2017 v 20:22
Obecně ze sebe nemam pocit, že bych se v průběhu let nějak
razantně měnila. Nebo to alespoň nejsem schopná vnímat.

Ale občas se stane, že si zpětně uvědomim, jak silně mě nějaká
událost ovlivnila a jak to upravilo směr mýho dalšího chování
a pohledu na určitý situace.

Třeba, když si teď vybavím spoustu činů ve svejch minulejch
vztazích, který jsem udělala, vim přesně důvod, kvůli
kterýmu bych se teď zachovala úplně jinak, a to díky jedinýmu večeru.

Protože něco si prostě musíte zažít osobně, abyste plně pochopili,
jaký to má doopravdy dopady.
Na vás samotný i na ostatní.

A dokonalym příkladem toho něčeho je podvádění.

Nejsem ten typ chladnokrevnýho lháře, nikdy jsem nikomu neubližovala
záměrně... Ale pokud mi něco šlo, tak to byl alibismus. Na jedničku.
Vždycky jsem si dokázala svoje činy obhájit tak, aby mě z nich svědomí
prostě nepálilo.
Na svuj věk je počet mejch zrad ve vztazích rekordní. Fakt že jo.
Taky jsem uměla dokonale svoje špatný chování vymazávat
z paměti.

A proto si ho někdy z principu oživuju, abych si uvědomila, jak moc jsem
se změnila.

Událost, která naprosto otočila moje postoje v podstatě nebyla ani
z poloviny tak hrozná jako věci, který jsem kdy udělala já, ale viděla
jsem jí na vlastní oči.
Takže díky bohu za to.

Pokud vás něco odradí od lhostejnosti k citům druhýho, jsou to vaše
vlastní pocity ve chvíli, kdy je někdo naprosto lhostejnej k těm vašim.