Listopad 2017

Bagstiv

29. listopadu 2017 v 20:10
Chtěla bych dělat velký věci,
nemuselo by je nutně vidět spoustu lidí,
nemusely by je nutně doprovázet velký gesta,
nemusely by nutně působit jako skutečně velký
ve všeobecnym měřítku.
Stačilo by, kdyby sotva znatelně zahřály u srdce
třeba jen jednoho člověka.

Ale nemůžu bejt pořád opilá.

Hra

27. listopadu 2017 v 20:22
Znam úžasnou, napínavou hru.
Stačí na to dva, její pointou je, že tomu druhýmu
přenecháte plnou moc nad svym srdcem (za předpokladu,
že vážně rádi riskujete, za předpokladu, že ne, stačí to
"jen" předstírat, ovšem do toho budete zase muset vložit
nějakej hereckej výkon) a potom budete doufat, že vám
ten druhej neublíží.
Jmenuje se to vztah.

Třeba tě nezastřelí..

9. listopadu 2017 v 0:14
Jako když uprostřed tejdne zjistíš, že nemáš proč žít a kam jít
a když ti dojde, že síla, co tě pohání, ti vydrží maximálně tři dny.
Víš, že ti stačí sebemenší klopýtnutí a ty musíš začít snít,
jako by ti právě někdo vyvrátil nezpochybnitelnej fakt,
jako kdyby nejel zpátky ani jeden vlak.
Jako kdyby všechno bylo tak lehký, ale zároveň odpuzující jak diskriminanty.

Nesouhlasil bys

3. listopadu 2017 v 21:11 On
Jsi muj rytíř,
když najdeš za mě ementál v obchodě,
přestože já stojim přímo před nim,
ale nevidim ho.

Může se láska schovávat
v trhlině mezi mraky?
Protože když jdu s tebou po ulici,
rozechvívá mě pohled do nebe.

Těžko posoudit.
každopádně jsi muj rytíř,
protože mě vedeš ze spár
rozkopanejch chodníků,
když místo abych koukala na cestu,
hledam lásku v oblacích.

Ale předevšim, jsi moje zkáza.