Vidim

2. října 2017 v 22:29
S mixem pocitů jako je šok, děs a zvláštní úžas mi
došlo, že si první kluk, se kterym jsem něco měla
dobrovolně. Zcela dobrovolně.
Ne jen zčásti, nebo snad ani z tý části nebo
kvůli mýmu pocitu, co ve mně časem vznikl, že je
určitej druh povinnosti, opětovat zájem, aniž bych
vlastně nějakej měla.

Došlo mi to po třech letech s tebou.
A po tý řádce odmítnutejch kluků.
Až teď mi došlo, jak velkej pokrok jsem udělala,
když jsem je všechny dokázala odmítnout.
Protože do mejch 15ti byly veškerý moje intimní sblížení
vlastně jenom řadou hnusnejch znásilnění.
Ať už v přenesenym slova smyslu či doslova.
A v případě těch zčásti dobrovolnejch to byly vlastně
znásilnění spíš jen ode mě samotný, protože jsem byla tak...
Ne hloupá, ale zmanipulovaná svym prvnim pokřivenym
vztahem, až jsem nevěděla, co to je se vážně chtít
někoho dotknout.

Vim, že to zní směšně, ale je to vážně pokrok, bez nadsázky.
A když mi to došlo, bylo to asi jako když se slepci vrátí zrak.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama