O tom, jak jsme každej sebou a ne někym jinym

20. července 2017 v 15:27
Zase se ve mně objevila panika, že jsem pro tebe jen
někdo s kym zabíjet čas. Vyvolal jí tvuj hlas teď už znějící
jen v mý hlavě, že ona je tvoje spřízněná duše.

Vim, že bych to neměla brát tak vážně, protože si taky řekl,
že byla asi chyba, žes jí kdysi miloval, že bys byl ze všeho
nejradši, kdyby měla péro a byla tvuj dobrej kámoš.

To jen takovej menší splín, rozvířenej až moc velkou fantazií.
A taky musim uznat, že někdy bejvam paranoidní, takže
beru svoje myšlenky s nadhledem.
Ale jsou věci, který nesplodila moje fantazie, ale prostě je
vnímam a hnusí se mi, že tu jsou.
Tvoji spřízněnou duši víc než akceptuju. Oblíbila jsem si jí
a nehodlam si představu o ní nijak očernit hloupou žárlivostí.

Klidně si jí stav na piedestal, koneckonců jí až tak neznam
a nemůžu posoudit nakolik si její klady přikrášluješ, jestli vůbec.
Ale nepředhazuj mi jí jako vzor.
Nepředkládej mi porovnání mě s ní.
Nemáme spolu nic do činění kromě toho, že jsme obě součástí
tvýho života, ale každá úplně jinak a tim pádem nechápu, jak
to, že nemusíš jít vůbec daleko, abys začal s chvalozpěvy na ní,
kdykoli, se ti nelíbí to jak já vnímam, chápu, reaguju, vyjadřuju se
a... Cokoli dalšího.

Děkuju za tipy, rady a inspirace, ale sebe samu přehodnotím až
já uznam za vhodný.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama