Srpen 2016

Schadenfreude

12. srpna 2016 v 13:39 On
Jsme přátelé.
Těžko říct jakou směsici citů chová on ke mně,
ale já k němu cejtim tak silnou nenávist, že mam
někdy pocit jako bych si na ni mohla sáhnout.
Šukáme.
Chtěla bych od něj i milou pozornost a něžnosti.
Ne kvůli citum. Bylo by hloupý si něco takovýho
myslet, ale protože je to přirozený.
Vzhledem k mýmu pohlaví a extrémní
přecitlivělosti.
Někdy jsem stupidní a vesele se oddávám projekci.
Dávám mu navíc i tu něžnost, kterou bych si přála
já od něj, ikdyž on o ní samozřejmě nestojí.
Jsem nešťastná a nenávidim se.
Ale muj divnej, složitej vztah tohle nezapřičiňuje.
To, že jsem nešťastná a nenávidim se je totiž příčina
tohohle vztahu, nešťastná a věčně naštvaná na sebe
bych byla i bez něj.
Je to smutný, je to mrzký.
Ale co neni?
Berme, to s nadsázkou.
Život se asi musí brát s nadsázkou.
Jinak bysme tu všichni zešíleli,
já k tomu mam bohužel dost silný tendence.
Koneckonců, nejsem žádná chudinka.
Já tohle chci. Chci hrát hru na kočku a myš
ať už jsem zrovna v jakýkoli z těch dvou rolí.
Ve skutečnosti nejde o nic jinýho než o
to mít navrch nad tim druhym.
Právě ta soutěživost je něco nádhernýho,
co mě naplňuje a pocitu, že vyhrávam se nic nevyrovná.

Dneska mam nádhernej plán jak ho trochu srazit,
protože zase začíná bejt ten, co je o něco napřed,
takže skvěle.
Co víc si přát?

Nyctophilia

1. srpna 2016 v 0:38 On
Souhvězdí lva vypadá jako myš.
Ani já nejsem typickej lev.

Vim, že jsi pár domů ode mě.
Ráno se probouzim s potřebou
si před tebe kleknout a dělat
jako by na tvym vykouření
záviselo tisíc lidskej osudů.

Ale oba víme, že je to jen jako by.
Ve skutečnosti životy závisí na tom
jestli tě vysaju v podkolenkách
a sukni pro školačky.

Vážně. Zbožňuju ten pohled,
kterej řve, že mě chceš,
ikdyž bys nejradši, aby mlčel.
Zbožňuju jak to pomalu
začínáš vzdávat a kňučíš,
jak moc tohle zbožňuješ,
když mi stahuješ kalhotky.

A pak jsou tu ty chvíle, kdy
nevim jestli řvu bolestí
nebo nechávam prosáknout
zdi vášní, aby pustily křik
k sousedum a nechaly je
tak šílet.

Všechny ty detaily,
který se snažíš skrýt
nebo by tě ani nenapadlo,
že bych si jich mohla všimnout.

Jak se ti zastaví dech, když
se poprvý dotkneš prsty vodopádů.

Jak se tváříš jako by sis prohlížel
umělecký dílo, když mi roztáhneš nohy.

Jak si zranitelnej, když tě při tom
všem sleduju.