Desperate

6. září 2017 v 18:36
Cítim se jako zrádce
a tebe tu už beze mě nic držet nebude,
slova na který jsem čekala tak dlouho,
a teď vim, že jsem dostala víc než je
v tvejch silách, ale pořád mi to nestačí.
Nikdy nedostanu to, co chci,
protože to neexistuje
a ve svý podstatě, chci jenom nic.
Jedno velký nic,
ten pocit tam pořád je.

To jedno velký prázdno,
co mě zasytilo napořád.

A bůhví proč si vzpomínám
na krásnej podzimní den,
na stuhy ve vlasech,
a nevim, nevim,
čim byl ten den tak krásnej,
ale nevyrovná se mu ani objetí ani sex.

A chci to zpátky, jsou dny,
na který vzpomínka jenom bolí,
protože nevim, kdy se vrátí a jestli vůbec.
A až přijdou budu vědět
jak moc vyjímečný chvíle prožívam
a jak jsou... Nestálý.

Nesnášim ten pocit,
proč se cítim tak mrtvá uvnitř?
Jak roztrhaná hadrová panenka,
kterou už nikdo nesešije.

Nemluvim s lidma,
protože nechci, nechci je vidět,
nechci je slyšet a jejich slova jsou
tak k uzoufání nudný.
Každýho chci zabít,
jenom protože na mě promluví,
všechno co říkáte je špatně.

Chybí mi krásný podzimní dny,
kdy bylo všechno nádherný,
ikdyž vim, že to byly vyjímky,
že i tyhle dny byly obklopený
tmou a chladem,
ale takhle...
Nejsem schopná prožít ani
jeden světlej den a nemůžete
za to vy ani já.
Jen stín vzadu,
co mě nutí utíkat z místa na místo.
 

Baobab

14. srpna 2017 v 22:19 |  On
Řekl si, že na svatbě na který se nacházíš bych
byla zdaleka nejkrásnější.
A že lituješ toho, že si mě s sebou nevzal.
Protože se ti stejská.
Použil si pro mě slovíčko "přítelkyně",
ptal ses mě co mam na sobě a chtěl si
ať se pohladim za tebe.

A neříkals to, protože si milej, pozornej,
gentleman nebo cokoli tomu podobnýho,
ale protože to je pravda a protože to tak
teď vnímáš a protože přišla ta vzácná chvíle,
kdy mi dopřeješ, abych si to i poslechla.

Něco o D.

21. července 2017 v 0:58
Teď bych se prostě jen... Procházela po Táboře...
Ke Klokotům... Večer.
Vrátit čas.
Do dob, kdy ses ještě nesnažil mě balit.
Nelžels vedle mě v posteli a neříkal mi, že
přece o nic nejde.
Povídali jsme si.
Hráli si na dětskym hřišti.
Seděla jsem vedle tebe, mluvila jsem a poslouchala
a zároveň jsem si v myšlenkách říkala jak je neuvěřitelný,
že jsem potkala někoho takovýho, aniž by se vlastně dělo
něco zvláštního.
Stejně to bylo skvělý.
Doprdele, D.
S tebou si nemusim na nic hrát.
Nikdy jsme spolu nemluvili vážně.
A chybělo tomu něco?
Při cestách vlakem domů z našich setkání jsem se cítila
neporazitelně. Bez jediný chyby.

Proč chtěj lidi vylepšovat věci, co jsou dokonalý?

Další články


Kam dál

Reklama